Otec tří synů byl pětadvacet let vojákem z povolání. V uniformě vystřídal řadu funkcí od pilota až po náčelníka vrtulníkového letectva a působil také na velitelství NATO v Nizozemí. Dnes ale společně s lékaři zachraňuje lidské životy.
Pracujete jako pilot letecké záchranky. O kritické situace není při vaší práci jistě nouze. Můžete se s námi podělit o nějaký dramatický zážitek?
V naší práci se snažíme vše dělat na jistotu, s co největší eliminací možných rizik. Nemá myslím smysl hovořit o nějakých kritických či dramatických zážitcích. Největším nepřítelem naší práce je samozřejmě počasí, které dokáže při náhlém zhoršení let zdramatizovat, může dojít i k přerušení letu.
Jste kandidátem hnutí ANO do Evropského parlamentu. Proč jste se rozhodl vstoupit do politiky?
K tomuto rozhodnutí mě dovedl v polovině roku 2012 tristní stav naší politiky, korupce v nejvyšších patrech, do očí bijící výsměch některých politiků běžným občanům… Cílem každého z nás by mělo být vytvoření prostředí, v němž se korupci a rozkrádání nebude dařit a naopak se budou jasně dodržovat zákony. A myslím si, že se našemu hnutí tyto věci pomalu začínají dařit.
Co byste chtěl v evropské politice změnit?
Evropské unii říkám určitě ANO, avšak s co nejmenším počtem byrokratických a zbytečných nařízení a směrnic. Pracoval jsem tři na velitelství NATO v Nizozemí, vím tedy co je to Evropa a práce v ní. Program ANO myslím hovoří jasně, co bychom všichni chtěli. I v EP se chce věnovat obraně a bezpečnosti, protože tyto oblasti jsou stále nedoceněny. Ostatně o tom jasně hovoří současné události východně našich hranic.
Ve volbách do Evropského parlamentu se letos bude volit 751 poslanců. Myslíte, že bude mít hlas některého z 22 českých zástupců vůbec nějakou váhu?
Samostatně zajisté nikoliv, ale v EP existuje obrovský prostor pro vyjednávání, což bohužel doposud čeští volení zástupci nedokázali. Velmi důležité je vyjednávat, vědět, co se připravuje. Málokdo si uvědomuje, že zhruba 80 procent zákonů přijatých naším parlamentem má základ právě v EP. Volby do EP jsou tedy ve své podstatě důležitější, než naše české parlamentní volby.
Kolik jste za svou kariéru nalétal hodin?
Vzhledem k tomu, že jsem ke konci své vojenské kariéry pracoval na různých velitelstvích, kde se již nelétalo tolik, je v mém zápisníku letů zapsáno necelých tři a půl tisíce hodin.
Někteří lidé vás budou znát spíše jako spisovatele. Mohl byste nám říci pár slov o svých knihách?
Psaní mě docela baví, můj první článek vyšel v časopise Letectví+kosmonautika již v roce 1991, od té doby jsem publikoval nejen v tomto periodiku, ale i jinde, například v odborných časopisech ve Velké Británii. Podílel jsem se i na několika modelářských publikacích. Protože mě baví zaznamenávat nedávnou historii, dal jsem dohromady knihu o dvacetileté historii prostějovského 51. vrtulníkového pluku. Jmenuje se „Jedenapadesátý, aneb historie 51. vrp vesele i vážně“. V loňském srpnu mi pak spolu se dvěma kolegy vyšla kniha o kompletní historii toho nejlepšího vrtulníku, jaký u nás kdy zatím létal - o bitevním Mi-24. Ta nese název „Pětatřicátník“, protože tento typ v loňském roce oslavil 35 let služby u nás.
Máte vůbec při své vytíženosti čas na nějaké jiné zájmy?
Určitě, baví mě například plastikové modelaření, i když zde musím sebekriticky přiznat, že dnes jsem více teoretik než praktik (úsměv).
Velmi mě pak baví myslivost. Pravdu díc, zde jsem zase spíš ochránce přírody než lovec (opět s úsměvem). Jezdím však často do lesa ke kamarádovi kousek za Hranice, kde vždy úžasně zrelaxuji a odpočinu si. Již přes deset let pak funguji v prostějovském klubu Kiwanis, kde se scházíme s přáteli a snažíme se alespoň občas pomoci dětem, ať již z dětského domova, v nemocnicích, ale i některým konkrétním případům…
Pracuji též v zastupitelstvu naší malé obce Čehovice, kde na mě z pochopitelných důvodů spadla například příprava našeho obecního čtvrtletníku.