Pane primátore, stále ještě nelitujete svého rozhodnutí opustit úspěšnou profesní dráhu a vstoupit do politiky?
Nelituji. Pořád to beru jako další kariérní výzvu. Od začátku říkám, že práce politika je manažerská pozice jako každá jiná, i když má svá specifika a taky úskalí. Nejsem kariérní politik. Řídím město tak, abych realizoval programové cíle, které oslovily voliče. Těm budu za tři roky skládat účty a pokusím se pozici primátora obhájit ještě na jedno volební období. Pak bych se rád vrátil k civilnímu zaměstnání.
Takže žádný odchod na vyšší politickou funkci nebo jejich kumulování, jak to známe od primátorů před vámi nebo jiných politiků?
Ne, nic takového neplánuji. Dát do kupy to množství problémů, které na radnici jsou, je práce na několik volebních období. Je to práce na plný úvazek, prakticky sedm dní v týdnu. Nikdy jsem svoji práci nešidil, a nemám důvod své postoje měnit.
Uvidíme, jak se vám tato předsevzetí podaří splnit. HV si vaše slova pohlídá. Zpátky ke koalici. Nejednou jsme byli svědky toho, že není jednoduché najít názorovou jednotu. Jak jste spokojen s vašimi koaličními partnery?
Od začátku spolupráce se snažím kolegy z koaličních stran naladit tak, že teď „hrajeme za nároďák“. Už skončila liga, kde každý kope za svůj klub. Máme programové prohlášení, které je společným průnikem představ o fungování a rozvoji města. Lidé v Olomouci čekají, že budeme táhnout za jeden provaz a pracovat. Není vždy úplně snadné tyhle moje idealistické představy o spolupráci naplňovat. Každý v týmu má přece jen své vlastní ambice, politické názory a minulost, přináší si různé osobní vazby a kontakty, preferuje odlišná řešení problémů. Občas na sebe naráží i osobní ega. Má role i odpovědnost je to ukočírovat. Zatím jsem spokojený.
Programové prohlášení koalice je velice ambiciózní a svým rozsahem i detailem se vymyká tomu, co bylo veřejnosti předkládáno v minulosti. Je to vůbec reálné naplnit?
Jsou to věci, které lidé chtějí, a město potřebuje. Vize, jak má Olomouc vypadat a fungovat. Co je potřeba změnit, aby se nám žilo líp. Sebekriticky přiznávám, že v některých případech jsme na začátku neodhadli reálné možnosti města. Zejména investice, které se plánují už dlouhá léta a měli být realizovány v našem volebním období, jsou v celém rozsahu finančně nedosažitelné a budou vyžadovat revizi.
Jak je to možné a čeho se bude týkat?
Bolavým místem veřejné správy je plánování a řízení. My jsme několik měsíců napříč magistrátem dávali dohromady investiční projekty, záměry a potřeby, roztroušené po různých odborech. Dohromady na nás vypadly z různých skříní připravené investice za 6 miliard a za dalších 6 miliard projekty, které je potřeba připravit. Pokud k tomu připočtete peníze nutné na běžnou opravu a údržbu tak zjistíte, že to je plán na 100 let, který bychom potřebovali realizovat během následujících 10. Proto vzniká dlouhodobý investiční plán. Zatím nechci žádný projekt, jehož realizace se v čase posune, zmiňovat. O tom jednají odborníci a ekonomové na magistrátu a ti nám politikům musejí dát neprůstřelné argumenty. Sestavit vyrovnaný rozpočet je stále obtížnější.
A kdy se to lidé v Olomouci dozví? Nemáme se bát další schovávané? Lidé už politikům příliš nevěří.
To se nedivím. My razíme jinou filosofii. Jsem přesvědčený, že když budeme o problémech a nepříjemných věcech mluvit otevřeně, lidé si na to udělají správný názor. Nikdo mě přece nevolil, abych mu lhal nebo zastíral problémy. V souvislosti s přípravou rozpočtu na rok 2020 budeme aktualizovat plán investic na toto volební období. Řekneme, co si můžeme dovolit postavit nebo opravit a proč. Taky, kde na to vezmeme peníze. Každý rok budeme předkládat veřejnou zprávu o plnění programového prohlášení za předchozí období. Jen ať to nevyzní příliš pesimisticky. Věcí, které se nám za ten rok podařili, je opravdu spousta a zatím vnímám převahu pozitivních hlasů k fungování této koalice.
Snažíte se profilovat na nejrůznějších tématech. Mezi ty patří bezesporu také třeba bezdomovectví. Často jde na sítích vidět kritika, že se možná zřídily nějaké další komise, ale reálně se příliš věcí neposunulo. Je to opravdu tak?
Komise a různé pracovní skupiny jsou ale základem komunikace mezi těmi, kteří se na skutečném řešení problémů mají podílet. Proto se ty věci často nikam neposouvaly. Protože si každý dělal svoje a maximálně se vymlouval na druhé. Bezdomovectví a problematika veřejného pořádku je toho ukázkovým příkladem. U jednoho stolu se začali spolu bavit lidé odpovědní za prevenci, pomoc i represi. Lidé od policie, charity a dalších neziskových organizací, sociální pracovníci, lidé z dopravního podniku a technických služeb, zástupci komisí městských částí i odborníci na prevenci kriminality. A ejhle. Náhle se věci začaly hýbat. Důslednější dohled nad veřejným pořádkem v problémových lokalitách, projekty na zaměstnávání lidí bez domova, novely vyhlášek upravujících veřejný pořádek a další opatření situaci postupně zlepšují. Zároveň jsme vytvořili prostor pro informování veřejnosti o jejich práci a možnostech, které v rámci svých kapacit nebo zákonných omezení mají. A budeme v tom pokračovat. O Olomouci se v celorepublikovém měřítku začíná mluvit jako o městě, kde se problémy řeší komplexně a jen za posledních několik dní se u mě v kanceláři vystřídali zástupci z několika měst, kteří se přijeli naším přístupem inspirovat.
O tom, že chcete proměnit Olomouc na město, které inspiruje druhé, jste mluvil hned po svém zvolení do funkce primátora. Tehdy to znělo jako politické klišé. Opravdu se už máme čím chlubit?
Máme, i když to nejsou na první pohled velké projekty. Spousta věcí tady perfektně funguje z minulých let, a proto nemám rád takovou tu věčnou rétoriku opozice, která poukazuje pouze na problémy a nedokáže ocenit dobré výsledky. Za rodinnou a sociální politiku či třídění odpadu sklízíme řadu ocenění. Zpřístupnění školních hřišť veřejnosti je program, který přebírají jiná města od nás. Dopravní obslužnost je na vysoké úrovni. Pokud budu mluvit o věcech za poslední rok, tak například projekt estetizace veřejných prostranství, v rámci kterého si občané sami vybírají, co chtějí změnit a upravit ve svém okolí, zaznamenal obrovský úspěch. Desítky drobných zlepšení po celém městě a zejména zvýšený zájem občanů o své okolí jsou dobrým předpokladem pro participaci na veřejném dění. Méně viditelné jsou změny v řízení městských firem a magistrátu. Taková míra odpolitizování jejich fungování a zavádění moderních metod řízení a kontroly, které připravujeme, je v samosprávě na české poměry nevídaná. A připravujeme spoustu dalších projektů, které nás během pár let posunou mezi lídry našich měst.
To bude ale stát spoustu peněz a vy často veřejně mluvíte o tom, že je městská kasa prázdná. Kde na to chcete vzít?
Do městské kasy přiteče ročně něco přes 2,5 miliardy korun. Problém je, že už téměř 60 procent z toho spolyká zajištění veřejných služeb tj. doprava, likvidace odpadů a údržba veřejných ploch. Toto procento rok od roku narůstá. Připočteme-li k tomu provoz magistrátu, městské policie a městských příspěvkových organizací jako jsou divadlo, filharmonie, zoologická nebo všech 30 školských zařízení a městská sportovní zařízení, tak nám už téměř nic nezbývá na modernizaci a rozvoj města. Proto musíme začít uvažovat ekonomicky a hledat taková řešení, která přinesou provozní úspory a zároveň nás posunou do 21. století. Vyhlásili jsme novou energetickou politiku města, připravujeme koncepci chytrého města, které umí využívat moderní technologie a postupy tím nejefektivnějším způsobem. Hledáme řešení, které nejsou extrémně drahá, ale jsou účinná. Spousta těchto projektů přinese úspory a přínosy až za pár let, některé výsledky ale mohou přijít v řádu měsíců.
Jedním z vašich velkých témat před volbami byla i nová multifunkční hala namísto zimního stadionu, kdy se jí dočkáme?
I k tomuto projektu přistupujeme realisticky. V současné době probíhá úprava původního projektu, který musí být přepracován kvůli změnám technických norem, a zároveň po projektantovi chceme, aby ho bylo možné realizovat po částech. Současně jsme zadali ekonomickou studii, která nám dá odpověď na otázky, jak lze přestavbu stadionu financovat a objekt provozovat. V tomto směru existují velmi přísná dotační a evropská pravidla. Potřebná stavební povolení by měla být vydána na sklonku příštího roku. Nejedná se pouze o objekt zimního stadionu, současně s ním se projektuje i rekonstrukce kanalizace v celé lokalitě, která je ve velmi špatném stavu a úprava komunikací a veřejných prostranství. První práce by tak mohly být zahájeny nejdříve v roce 2021 v závislosti na národních dotačních titulech, které zatím nejsou vyhlášeny. Do té doby však plánujeme dílčí opravy na plecharéně v rozsahu pro zachování jejího provozu.
V tomto roce došlo ke změnám na Výstavišti Flora. Jak změny hodnotíte? A co téma květin a zeleně ve městě, jaké jsou plány?
Letošní jarní a podzimní Flora jasně ukázala směr, kterým se chceme vydat. Veskrze pozitivní ohlasy na úroveň hlavní výstavy, postupné vytlačování nedůstojných stánků trhovců, zlepšování doprovodných služeb a programu pro návštěvníky jsou výsledkem práce nového vedení Výstaviště Flora i jednoznačného zadání ze strany města. Stojí nás to víc peněz, ale kvalita je výrazně lepší. Současně se začínají rozrůstat upravené a kvetoucí plochy v dalších částech města jako součást připravované strategie městské zeleně. Na té začínají už pracovat přední odborníci v tomto oboru. I v této oblasti máme ambici patřit k nejlepším městům. Kde jinde by už Olomouc měla excelovat než v oboru zeleně a květin, který ji v minulosti přinesl evropský ohlas
Když jsme u té zeleně. Původně jste v podstatě lesníkem, jak vypadá boj s kůrovcem a v jakém stavu jsou městské lesy?
Stejně jako na celém území Čech a Moravy ve špatném. Kůrovec nás na velké části lesního majetku města připravil o většinu smrkových porostů a i listnaté lužní lesy jsou vystaveny řadě škůdců a chorob. Čeká nás zalesňování a velmi nákladná péče o nově vysazené porosty. Naštěstí jsme si vytvořili z prodaného dříví finanční rezervy a kolegové lesníci jsou přesvědčeni, že i tentokráte to zvládnou. Podobné kalamity už naše území v minulosti postihly. Chybou byla opětovná výsadba rozsáhlých smrkových monokultur a tomu už chceme předejít.
Ve veřejných diskuzích se často objevují také témata související s dopravou. Některé občany trápí parkování, někteří by naopak rádi rozšiřovali třeba pěší zóny. Jak to vidíte vy? Velkým tématem je třeba ulice 8. května, ale nejen ta.
Začnu tím parkováním. Začali jsme připravovat parkovací politiku města. Ta bude procházet nejen odbornou, ale i veřejnou diskusí. Měla by nám dát řadu doporučení pro ceny parkovného, vymezení parkovacích zón, budování parkovišť a parkovacích domů nebo úpravu dopravní situace v jednotlivých ulicích. Jen si musíme konečně uvědomit, že někde zkrátka řešení problémů s parkováním neexistuje, protože problémem není nedostatek parkovacích míst, ale nadbytek aut. Máte-li garáž na jedno auto, dvě do něj nenacpete. Rozšiřování pěších zón v centru a omezování parkování a vjezdu aut se stalo tématem střetů dvou téměř nesmiřitelných názorových táborů. Zastánci radikálních řešení odmítají jakýkoliv kompromis a trvají na svém úhlu pohledu řešení. I když se jedná z technického hlediska o nerealizovatelnou blbost, pořád ji budou tvrdošíjně obhajovat. Já jsem zastáncem postupných změn a vyváženého fungování všech druhů dopravy vedle sebe.
Jaká jsou tedy role laiků a odborníků?
Nejhorší je, když laici, kteří se politicky angažují, začnou projektovat ulice, kolejové tratě a veřejnou infrastrukturu. To je debata ryze odborná a my ostatní do ní máme přispívat svou představou o fungování a vzhledu, který umožní kvalitní život v tomto prostoru. Jejich úkolem je projektovat nebo říct, že to technicky nelze, a navrhnout jiné řešení.
Téma, které město dlouho ovlivňuje a pořád není v dohlednu zásadní posun – východní tangenta. Na čem to vázne a jak byste odhadl další vývoj?
Jelikož se situace komplikuje, psal jsem dopis panu ministrovi dopravy a požádal ho o intervenci vedoucí k překonání problémů spojených s přípravou projektu. Opět jsem zdůraznil význam této stavby pro naše občany i připravenost města podílet se na jejich řešení. Bohužel se jedná o stavbu státu a role samosprávy je velmi omezená. Přesto jsme zadali například studii přemostění obchvatu na trase Chválkovice – Samotišky, která by měla přispět k rozhodnutí státu, zda zůstane tato historická spojnice města a Svatého Kopečka zachována i pro automobilovou dopravu. Zda je reálný termín výstavby v roce 2028 o kterém ŘSD mluvilo, si ale nejsem jistý.
Tuto otázku pokládáme častěji, takže i na Vás. Co byste vy osobně označil za největší problém našeho regionu, případně přímo města Olomouce, myšleno v kontextu rozvoje?
Míra zadluženosti města Olomouce, ale i kraje je enormně vysoká a objem splátek tohoto dluhu nám ukrajuje z objemu prostředků tolik potřebných na investice. I když to na první pohled nevypadá, budovy, komunikace a další městská infrastruktura je v tak špatném stavu, že budeme muset výrazně zvolnit v budování nového majetku a soustředit se na údržbu a opravy toho stávajícího. Vezměte si, že každou novou ulici, kterou v Olomouci vybuduje developerská společnost, předá do správy městu. To se začne starat o inženýrské sítě, chodníky, cesty, osvětlení, městskou zeleň. Oproti tomu neroste počet obyvatel trvale nahlášených k pobytu, za které město získává peníze od státu. Přitom developeři plánují zastavět desítky hektarů rozvojových lokalit ve městě. To už prakticky nebude možné financovat a je úplně jedno, která partaj zrovna sedí ve vedení města. Primátor se v Olomouci opravdu stává krizovým manažerem, který musí být schopen reagovat na rostoucí objem problémů.
Kdybyste měl na závěr říct dvě až tři Vaše absolutní politické priority, co by to bylo?
Nastavení zásad dlouhodobého plánování a rozpočtu města. Bez toho nám hrozí velký průšvih. A od toho se odvíjí vše ostatní. Které opravy a investice nejvíc hoří a bude potřeba je realizovat, jak nakládat se zbývajícím městským majetkem a zajištění veřejného pořádku a bezpečí ve veřejném prostoru.
A ještě trochu na odlehčenou, jste i myslivec a kynolog. Podařilo se Vám letos něco ulovit, případně něco podniknout s vašimi jezevčíky?
Já jsem si pořídil k současné jezevčici ještě štěně. Takže má relaxace po náročném pracovním dni spočívá v utírání loužiček, opravování překousaných šňůr od vysavače a dalších spotřebičů případně zkoumání každého kousku oblečení, které někde odložím, zda nemám prokousanou díru. Na druhou stranu, když vidím, s jakou radostí běhá po lese, tak mu všechno odpustím. Kromě prokousnuté nosní dírky. I když to bylo v zápalu hry, tak mě naštval a krvácelo mi to tři dny.
Autor: Kryštof Freiwald, Hanácký večerník
Zdroj: www.hanackyvecernik.cz/rozhovory/politika/s-primatorem-o-vychodni-tangente-i-novych-lokalitach-rozvoje