Jaroslav Faltýnek je energický muž, který nejde pro ostřejší slovo daleko. Proto je snad první otázka našeho rozhovoru trochu nepřípadná.
V poslaneckých lavicích jste za hnutí ANO úplnými nováčky. Jak se k vám chovají ostřílení parlamentní matadoři?
Do parlamentu se za hnutí ANO dostalo 47 lidí a z nich má zkušenost s profesionální politikou jen několik málo z nich. Jednou z výjimek je například Martin Stropnický, který byl diplomatem a ministrem kultury a nebo Věra Jourová, jenž pracovala ve státní správě.
Já sám jsem od roku 1990 působil v komunální politice a to jako zastupitel v Prostějově a v Olomouckém kraji. Dá se ale říci, že jsem se politikou nikdy přímo neživil. Bylo to vždy spíše mé hobby, ale za těch 24 let přece jenom člověk určité zkušenosti získá, což je pak výhodou v debatách s profesionálními politiky.
Parlamentní prostředí však dobře znám, protože jsem se zde roky lobboval za zájmy českých zemědělců. Hodně poslanců proto znám z těch dob osobně. Dnes jsem však jako předseda druhého nejsilnějšího parlamentního klubu při vyjednáváních přece jenom v jiné pozici. A co se týče toho chování, je hned na začátku potřeba říci, že náš parlament představuje jakýsi průřez naší společností. Poslanci zcela určitě nejsou jen výběrem z těch nejlepších lidí.
Kritikové ANO teď na vlastní oči viděli, že jsme byli během jednání nejkonstruktivnějším subjektem. Vzdali jsme se například pozice vicepremiéra a souhlasili jsme se sloučením této funkce s postem ministra financí, takže ve vládě nepřibyla židle navíc.
Zdá se, že řeči o tom, jaké je hnutí ANO politický slepenec pomalu umlkají, protože se strana chová – na rozdíl od tradičních subjektů – daleko více kompaktně a státotvorně.
To je pravda, zejména v době, kdy se vytvářela vládní koalice, fungovalo naše hnutí při jednáních jako stabilizující prvek.
Sociální demokracie se nám před našima očima rozpadala v přímém přenosu a předseda lidovců Bělobrádek navíc v době vyjednávání o zásadních programových věcech odjel do Ameriky.
Kritikové ANO teď na vlastní oči viděli, že jsme byli během jednání nejkonstruktivnějším subjektem. Vzdali jsme se například pozice vicepremiéra a souhlasili jsme se sloučením této funkce s postem ministra financí, takže ve vládě nepřibyla židle navíc.
I debata o rozdělení funkcí ve sněmovně je dnes díky přítomnosti ANO - snad poprvé v historii českého parlamentu - jiná. V minulých letech se totiž jen planě mluvilo o tom, že by zde měl být systém poměrného zastoupení, ale k tomu nikdy nedošlo, protože o to zkrátka vládní koalice neměla zájem. Nejvíce to bylo vidět na situaci v ČSSD, která - přestože zvítězila v minulých volbách - získala pouze dva předsedy výborů a jednoho místopředsedu sněmovny. Došlo k tomu přesto, že měla jako vítězná strana největší počet mandátů. Dá se tedy říci, že si s ní tehdy koalice v čele s ODS, TOP 09 a Věcí veřejných doslova vytřela zadek, stejně jako s komunisty, kteří nezískali vůbec nic.
Dnes je všechno jinak a princip poměrného zastoupení ve sněmovně funguje. A v tom je zásadní rozdíl mezi starými politickými subjekty a námi. My totiž to, co řekneme i uděláme, protože jsme na to z byznysu zvyklí. Dnes, když se podíváte na složení orgánů sněmovny, tak tam všechny politické strany mají paritní zastoupení. A to jak ve vedení výborů, tak ve vedení sněmovny. Myslím si, že tím byl položen nový základ v kultivaci české politiky.
Platí tedy slogan: „Bude líp“?
Věřím tomu, že ano! A to přes to, že se pomalu dozvídáme, co všechno se v našem státě dělo a děje. Když hovoříme s některými lidmi, kteří u mnoha kauz byli, tak nám z toho opravdu naskakuje husí kůže. Myslím si, že česká veřejnost bude překvapena, až se některé tyto případy dostanou na povrch. Naštěstí je náš předseda Andrej Babiš úporný a nevzdává se. Já si proto myslím, že u nás bude líp.
Dočkáme se po jalových slibech předcházející koalice konečně nějakých zákonných změn v tažení proti korupci?
Před volbami jsme lidem slíbili, že předložíme ve sněmovně zákony z dílny Rekonstrukce státu a to samozřejmě včetně služebního zákona. Předcházející koalice, která u nás mimochodem vládla sedm let, o tom pouze hovořila, ale nikdy se na nich neshodla. Musel jsem se proto velmi smát, když jsem nedávno slyšel bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, kterého jsem si mimochodem kdysi vážil jako odborníka, jak tvrdí, že služební zákon v této podobě nepodpoří. Jde přitom o normu, o které v tehdejší koalici už léta hovořili, ale nikdy ji doopravdy nechtěli schválit. Veřejnosti tak v podstatě lhali.
Předloha zákona samozřejmě není kompatibilní se současným prostředím, ale je to základ, z něhož se dá vyjít. Služební zákon se pak po projednání ve výborech a v rámci druhého čtení předělá, aby byl funkční a mohl začít platit od ledna roku 2015.
My když něco řekneme, tak to i uděláme a platí to i o protikorupčních zákonech. Na tom si náš předseda Babiš velmi zakládá a tak se v podnikání a dnes i v politice chová celý život. To je ostatně i hlavní důvod, proč hnutí ANO dostalo ve volbách tolik hlasů.
Jak dnes vycházíte s opozičními partnery?
Zaznamenal jsem nedávno upřímný údiv v novinářských kruzích z toho, že při schvalování zákonů z dílny Rekonstrukce státu - což jsou již zmíněné protikorupční normy – dochází k průřezové shodě i s opozicí. Jeden novinář se mě dokonce ptal, zda jde o nějaký nový signál na české politické scéně.
Musím říci, že ve sněmovně je dnes vidět snaha téměř všech stran chovat se konstruktivně. Platí to zejména pro poslance Úsvitu, komunisty a dokonce i TOP 09. Z výsledku voleb se však zatím nevzpamatovala ODS. Někteří její poslanci se chovají jako malé děti.
Mohu uvést příklad z dob, když jsem ještě nebyl poslancem a lobboval jsem za zájmy českých zemědělců s posledním ministrem zemědělství Petrem Bendlem. Musím říci objektivně, že jako rezortní ministr odvedl kus dobré práce, zejména při vyjednávání v Bruselu, kde se nám společně podařilo vybojovat pro naše zemědělce celkem dobré podmínky. Dnes, když je Bendl opozičním politikem, tak paradoxně zpětně zpochybňuje naši společnou práci a dehonestuje tak vlastní minulost. I to však patří k opoziční české politice, ale podle mě je to přesto škoda.
Co vás nejvíce rozčiluje ve sněmovně?
Ve sněmovně mi velmi vadí užvaněnost a exhibice před kamerami. Domnívám se, že by stálo za to změnit jednací řád tak, aby se omezil čas na jednotlivá vystoupení poslanců.
Například u nás v Prostějově na jednání zastupitelstva toto časové omezení fungovalo velmi dobře a každý měl na svůj projev maximálně pět minut. Domnívám se, že se za tuto dobu dá říci to podstatné. Změna je určitě nutná a opět jsem si to uvědomil, když jsem byl nucen pozorovat řečnické exhibice lidí jako je Miroslav Kalousek, kteří v rámci obstrukcí nebo-li zdržování říkají pětkrát totéž. Možná to k demokracii patří, ale určitě není to racionální.
Vrátil bych se na chvíli k zákonům. Jaké jsou pro ANO prioritní normy?
Schválení jednoho důležitého zákona máme už úspěšně za sebou. Jde samozřejmě o zákon o státním rozpočtu z dílny pana Kalouska a netajím se s tím, že má k ideálu daleko.
Pak jsou to samozřejmě zákony z dílny Rekonstrukce státu, zaměřené proti korupci. Sem patří mimo jiné normy o veřejných zakázkách a služební zákon. Považuji za velmi přínosné, že například zakázky z veřejné správy budou muset být zveřejňovány na internetu a teprve po tomto zveřejnění nabudou účinnosti, což je výrazně protikorupční prvek. Nejenom úřady a policie, ale každý občan České republiky si pak bude moci údaje o zakázkách sám dohledat. Důležitým instrumentem bude také prokázání původu majetku, který by měl ulehčit práci policie v takových případech jako je kauza Rath.
Čtenáři by jistě uvítali nějakou zákulisní kuriozitu ze života sněmovny.
Ke státnímu rozpočtu se vztahuje i má sázka s exministrem financí Kalouskem. Ten totiž tvrdil, že když už je schválen státní rozpočet s nějakým konkrétním objemem výdajů, tak my určitě nebudeme schopni žádné finanční prostředky ušetřit. Já ale tvrdím, že to dokážeme, protože jsme z podnikatelského prostředí zvyklí šetřit a neutrácet peníze za každou cenu.
První vlaštovkou nové přístupu k státním financím může být rozhodnutí nového rozpočtového výboru, kterého členem je mimochodem i Andrej Babiš. Výbor nechal vrátit přebytek z ministerstva spravedlnosti, jenž vznikl díky amnestii (ušetřilo se na stravě pro vězně), zpět do státního rozpočtu na snížení schodku a zakázal tyto peníze utratit za nákup automobilů.
Můžete se jasně vyjádřit ke stálým diskusím, zda a proč patří lidé z podnikatelské sféry do politiky?
Novináři předjímají, že Babiš bude mít konflikt zájmů na všech ministerstvech, kde budou fungovat lidé z ANO. Říkají tak vlastně, že úspěšný podnikatel nemá co v politice dělat.
V politice by podle jejich názoru měli asi sedět jenom profesionální politici. Ti jsou tady už dvacet let a nikdy nic pořádného neudělali a navíc většinu z toho, co slibovali, vůbec nesplnili.
Na tomto místě bych chtěl ocitovat slova Andreje Babiše, který řekl: „Velice mne baví situace, kdy mne novináři permanentně podezírají ze střetu zájmů přesto, že ještě nemohl žádný nastat. Nepamatuji si, že by novináři takto grilovali před nástupem do funkce ministra dopravy pana Řebíčka, jehož firma zázračně zbohatla, protože jí jeho úřad dohazoval zakázky. Nepamatuji si, že by takto postupovali u premiéra Topolánka, jehož zadlužená firma nikdy nevrátila peníze První městské bance. Dokonce si ani nepamatuji, že by takto grilována byla ABL Víta Bárty, kde byl střet zájmů zřejmý a stvrzený v takzvaném etickém kodexu poslance VV. Osobně od státu nic neberu, plat posílám na charitativní účely. Do politiky jsem nešel zbohatnout jako pan Topolánek nebo Řebíček, Bárta a řada dalších, ale poté, co jsem vybudoval úspěšnou firmu, jsem chtěl pomoci tomu, aby se Česko odrazilo ze dna…
Když jsme přijeli do Štrasburku na jednání evropského parlamentu a požádali jsme české europoslance, aby se jednání zúčastnili, tak nám pan Zahradil sdělil, že neví, zda se mu ráno podaří vstát z postele. A nakonec se mu to opravdu nepodařilo! Jenom připomínám, že europoslanci jsou placeni z daní nás všech. Myslím, že to by si žádný úspěšný podnikatel nedovolil.
Podle jejich principu by ale do politiky a do vlády nemohl nikdo. Ten, kdo není finančně zajištěn, si jde totiž podle tohoto principu automaticky do politiky vydělat. Ten, kdo finančně zajištěn je, jde podle této logiky do politiky především pomáhat svému byznysu - hlavně asi proto, aby byl ještě zajištěnější. Do politiky by nesměl jít ani důchodce, hrozí totiž, že by chtěl třeba zvyšovat důchody. U každého, kdo platí daně, v politice hrozí střet zájmů v tom, že by daně mohl chtít zrušit…“
Za sebe pak mohu říci, že jsem léta lobboval ve prospěch českých zemědělců a potravinářů. Před volbami jsem jasně řekl, že v tom budu pokračovat i v pozici předsedy zemědělského výboru parlamentu ČR, ať se to někomu líbí nebo ne. Za zájmy českých zemědělců a naší republiky budu bojovat dál i v Bruselu.
Na tomto místě musím připomenout jednu tragikomickou příhodu z dob svého lobbování, která se týká lenosti některých našich europoslanců. Když jsme přijeli do Štrasburku na jednání evropského parlamentu a požádali jsme české europoslance, aby se jednání zúčastnili, tak nám pan Zahradil sdělil, že neví, zda se mu ráno podaří vstát z postele. A nakonec se mu to opravdu nepodařilo! Jenom připomínám, že europoslanci jsou placeni z daní nás všech. Myslím, že to by si žádný úspěšný podnikatel nedovolil.