V poslední době je LZS v mnoha krajích frekventované téma. Proč myslíte, že tomu tak je?
Začít bychom asi měli informací, že naše země je členěna na správní celky-kraje, a že z těchto čtrnácti celků jich 10 má leteckou záchrannou službu, ale hranice mezi nimi nebrání letu zdravotnického vrtulníku k místu potřeby. Skoro bych řekl, že bychom to měli vnímat naopak – umožňují spolupráci záchranářů jednotlivých krajů. A vždycky, to zdůrazňuji, jde o zdraví a život konkrétního člověka. Přidáme-li ekonomické hledisko, tedy náklady, to stejně řeší stát, který cestou Ministerstva zdravotnictví platí leteckou část provozu. Tu zdravotní pak zřizovatel záchranné služby jako takové, tedy kraj, a to je zase stát. Znamená to posoudit optimální poměr cena-výkon. To není nic složitého. Složitým se to stává, když modely této služby nejsou kompatibilní, tedy že mají odlišné formy – soukromá firma, zahraniční firma, vojenský útvar, policejní složka. Pak si přidejte další různé zájmy osob, společností, názory EU, ale i názory dalších odborníků, právníků a podobně – a bouřlivá debata je na světě. Otázkou je, kdo za koho mluví a o čem.
Každý kraj nabízí jiné řešení, podle vlastních kritérií. Je to správná úvaha? Neměla by být řízena centrálně?
V zásadě jiná úvaha není možná. V dnešní době tu máme centrálně řízené a zřizované hasiče i policii. Jak to, že to tak není u zdravotnické záchranné služby? Všude ve všech krajích, vlastně v našem malém státě v srdci Evropy, by měla být stejná a kvalitní přednemocniční neodkladná péče bez rozdílů a pro každého. Uvítal bych jednoho státního zřizovatele záchranné služby ČR a jednoho státního provozovatele LZS pro celou ČR.
Bohužel, nebo bohudík jsme právě v tuto chvíli u té bouřlivé debaty – kudy a jak dál. Já mám jasno. Jedna, státem zřizovaná a garantovaná záchranná služba ČR.
Mohou platit stejné předpisy a podmínky pro civilní, policejní a vojenskou LZS?
Nemohou a neplatí stejné předpisy a podmínky pro civilní, policejní a vojenské poskytovatele LZS. Policejní helikoptéry mají řešit bezpečí uvnitř státu, vojenské řešit vnější bezpečnost a civilní letecká zdravotnická záchranná služba tu je pro urgentní přednemocniční péči. Pilot, lékař a záchranář příslušník našich ozbrojených složek je jinak zaměstnaný profesionál než pilot, lékař a záchranář civilista a příkladů bychom asi našli víc. Jistě spolu budou spolupracovat v případě hromadného výskytu zranění třeba při teroristických útocích, při výskytu přírodních katastrof a podobně. Jinak má ale každá složka svůj úkol a na jeho plnění jiné předpisy a podmínky.
Neměla by být LZS součástí každého policejního krajského útvaru, z hlediska ingerence do dopravního systému a územního členění?
To rozhodně ne, například proto, že policie řeší mnoho věcí i v utajení a má mít na to své prostředky. Jak by potom k tomu přišel pacient, ke kterému by LZS nepřiletěla, protože byla třeba na nějaké pátrací akci?
Jistě by byla mnohem těsnější a jednodušší spolupráce s policií a armádou v případě, že by byl realizován model zmíněné centrální LZS, řízené státem. Pak by mohly platit maximálně sjednocené podmínky, předpisy a podobně, a byly by jasné kompetence a zodpovědnosti při letecké spolupráci v rámci IZS.
Jaká je nezbytná kvalifikace lékaře pro práci v LZS?
Na záchranné službě může pracovat každý lékař, který odatestuje z urgentní medicíny a medicíny katastrof. Na výjimku pak dle závazných stanovisek České lékařské komory, když má atestaci z vybraných oborů (ARO, chirurgie, interna, pediatrie, praktického lékařství pro děti a dorost a všeobecného lékařství) a prokáže se potvrzením stáže a schopností intubovat. Musí být taky zdravotně způsobilý. Pro práci na palubě vrtulníku pak potřebuje být na tuto činnost proškolen /HEMS/.
Proč jste si vy vybral právě LZS? Co vás na této práci přitahuje, inspiruje?
Jako bývalý vojenský lékař výsadkář (u brigády speciálního určení) jsem se naučil skákat z vrtulníku. Když přišla šance nastoupit na tehdy se rozjíždějící leteckou záchranku v Olomouci, tak jsem ji tehdy, v roce 1991, využil. Na práci na záchranné službě mě přitahuje akceschopnost, bezprostřednost a jedinečnost okamžiku se správně rozhodnout.
Umíte řídit vrtulník? Mohl byste v případě potřeby nahradit pilota?
Za sebou mám mnoho odlétaných hodin na palubě mnoha záchranářských vrtulníků, a to jak v armádě, tak se soukromými provozovateli. Na palubě musí panovat kamarádská atmosféra, a tak jsem se během těch let naučil při možnosti být na palubě při různých servisních a manipulačních letech i vzletět, letět i přistát s několika typy vrtulníků, ale vždy pod pečlivým dohledem kapitána. Víte, možná to tak nevypadá, ale helikoptéra je pekelný stroj!
Má práce ve sněmovně něco společného v prací lékaře LZS?
Možná bych řekl, že někdy se hodně dlouho čeká a pak je najednou třeba rychle zasáhnout. Ale to berte s nadsázkou, ve sněmovně k tomu dochází asi jen v rovině morální.
Co byste chtěl prosadit především?
Právě ten výše zmíněný model, který by byl zárukou transparentní, státem poskytované služby. Mimo jiné jde o dost nákladný nákup a servis vrtulníků, a za peníze daňových poplatníků. Ale já bych chtěl také dbát na kvalitu údržby strojů, inovaci, personální obsazení, profesionalitu, bezpečnost, spolehlivost a kompatibilitu z dalšími složkami IZS a podobně.
Měli by být záchranáři osoby se zvláštní ochranou, pomohl byste prosadit takový zákon, o kterém se dost dlouho mluví?
To rozhodně. Případů, kdy je lékař napaden pacientem nebo někým z okolí není málo. Když je lékařkou křehká žena, nebo starší doktor, jak se má bránit opilci, nebo zfetovanému násilníkovi? Jenže takový člověk velmi často ani neví kde je a vlastně ani neví, co dělá a na koho útočí! Tedy oficiální status osoby, požívající vyššího stupně ochrany by mohl mnoha konfliktům, a nepochybně i zraněním, předcházel, ale rozhodně to nepomůže vždy. Je určitě třeba se umět i nějak bráni.
Vrtulníky jsou stále modernější, schopné dlouhého doletu v relativně krátkém čase. Neměla by být LZS funkční v přeshraničním rozměru, nebo dokonce společná pro více států?
V této oblasti již příhraniční spolupráce záchranných služeb existuje. Turistický pohyb v pohraničních oblastech samozřejmě nese zaručená rizika – nehody, zranění při sportu, náhlé příhody na dovolené nebo o víkendových výletech a pobytech patří k velmi častým. Jeseníky, Beskydy, Krkonoše, Šumava, a samozřejmě další oblasti jsou turistické lokality využívané z obou stran hranic, tak je jistě volný přelet i přejezd a práce na místě bez komplikací přínosem vždy pro obě strany.
Sečteno a podtrženo
Máme tu jednoho pacienta, ale 14 originálních krajských záchranek a 10 LZS, občas i více pacientů, ale 14 nejednotně postupujících záchranek. Transformace zdravotnické záchranné služby našeho státu musí být dokončena. Podle mého názoru a názoru mnoha lékařů a záchranářů, kteří nejsou ve vedoucích funkcí, je sjednocení záchranek nevyhnutelné a chtěné. Je jen otázka kdy a jak. A to i bez ohledu na zhoršující se bezpečnostní situaci v Evropě. Sjednocení záchranek by přispělo k zefektivnění vynakládaných prostředky. Jednotné nákupy, jedno místo pro soutěžení zakázek povede ke snížení korupce a k lepším množstevním slevám. Dojde k možnému poklesu administrativních pracovníků, k lepší vyjednávací pozici se zdravotními pojišťovnami. Cílem ale není jen primárně ušetřit peníze, ale lépe s nimi hospodařit.
Zdravotnická záchranná služba potřebuje větší podporu státu, lépe zaplatit lékaře a záchranáře za jejich extrémně náročnou a vysoce smysluplnou práci. Na rychlé a kvalitně provedené záchraně může kdykoli záviset život každého z nás.
Hasiči a police fungují dobře. Jsou to státem řízení hlavní složky Integrovaného záchranného systému (IZS). Zdravotnická záchranná služba je tou třetí hlavní složkou IZS, která čeká na to, aby byla také jednotná a státem garantovaná podobně, jako hasiči a policie. Záchranáři si také zaslouží podobné benefity a ochranu podobně jako všichni v IZS.
V případě zdravotnické záchranné služby by nemělo jít o byznys, ale o život!
Otázek a návrhů jak to udělat co nejlépe bude jistě hodně.
Rozhodně nechci, aby mé myšlenky a názory na sjednocení záchranky vyzněly jako kritika práce ředitelů a kolegů záchranářů, kterých si naopak nesmírně vážím. Sám totiž moc dobře vím, o čem to je.
(Rozhovor byl publikován v magazínu HOSPITALin)